Vrátil jsem se zrovna z konference Československé sympozium k filozofické logice 2011 a po cestě mě napadl menší příspěvek týkající se povahy čísel:
K diskuzi o tom, zda jsou čísla individua v nějakém mimosvětě či pouze vlastnosti agregátů fyzických individuí (nebo čehokoliv jiného), bych chtěl poznamenat, že dnes již vcelku dobře neurologie ví, že myšlenky jsou reálnými fyzickými objekty - konkrétně vhodným uspořádáním iontů v neuronech mozku. Proces práce s těmito čísly, tedy například sčítání, se reálně provádí přesouváním náboje. Dovolím si dokonce tvrdit, že jakýkoliv jiný přístup můžeme považovat za možný pouze tehdy, pokud je schopen vysvětlit schopnost kalkulaček provádět tytéž procesy. Je nepochybné, že kalkulačka je schopna čísla sčítat, nedovolil by si jí ovšem přisoudit schopnost pracovat s pojmy či vlastnostmi agregátů (asi těžko při sčítání 2,8 + 0,2 kalkulačka někde skládá tři jablka či cokoliv jiného).
Toto bych dále rozvinul empirickým pozorováním, že ačkoliv operace s malými čísly jsme schopni provádět přímo (zde můžeme argumentovat, že ve skutečnosti nepočítáme, ale pouze si vzpomínáme na správnou hodnotu, kterou již známe), tak na mnohaciferných číslech se projevuje známá školní metoda počítání pod sebou. Nepracujeme tedy s čísly jako celky, ale s kolekcí číslic. V našem případě je to 0-9, v případě kalkulačky 0 a 1. Tímto se výrazně omezuje počet pojmů, se kterými se pracuje (z nekonečného počtu na počet konečný).